V neděli 7.9.2025 se uskutečnil již 8.ročník akce "Běžíme pro náhradní rodiny", které se zúčastnilo více jak 250 běžců. Také žáci z Ladovky se nejen zúčastnili, ale někteří obsadili i místa "na bedně". V kategorii mladších dětí se na 1. místě umístil Filip Dorňák (3.B), v kategorii starších brali 1. místo Šimon Pištora (8.B) a 3. místo David Hrdina (6.B). Umístění určitě zahřála sportovní srdíčka, ale hlavní motivací bylo zúčastnit se a přispět na dobrou věc.
Ve čtvrtek 25. června se 8.C vydala na výpravu ke Kamencovému jezeru do Chomutova.
Po příjezdu jsme jako první zamířili na hlavní molo, odkud byl nádherný výhled na celou hladinu. Někteří se rovnou vrhli do vody, jiní šli prozkoumat jezero z jiné perspektivy. Po několika koupačkách jsme si zapůjčili šlapadla a vyrazili na další výpravu, ale tentokrát na vodě. Samozřejmě nesmělo chybět jídlo či něco na zchlazení, a tak si mnozí koupili něco na mlsání. Velká většina třídy si poté povídala pod stromem u hlavního mola a čekala na povel od paní učitelky, kdy vyrazíme na nádraží.
Výlet si 8.C velice užila. Takže ať už přijedete s rodinou, přáteli nebo jen na odpočinek, Kamencové jezero je opravdu nádherné místo, kde můžete najít chvíli pro sebe.
Viktorie Vančová, 8.C
Školní rok finišuje, doháníme poslední resty… a nesmíme zapomenout vyhlásit výsledky literární soutěže, kterou kabinet českého jazyka pro žáky 2. stupně vyhlásil v dubnu.
Soutěžilo se v kategoriích próza a poezie. Pro představu našim čtenářům přikládáme nejzdařilejší práce a našim skvělým spisovatelkám blahopřejeme k povedené tvorbě. Jen tak dál.
místo v kategorii próza obsadila Nina Rebejová (žákyně 7. B)
místo v kategorii poezie obsadila Barbora Jenčková (žákyně 8.A)
místo v kategorii poezie získala Adéla Pilnajová (žákyně 7.C)
Nina Rebejová (7.B)
Pod maskou
Když jsem vstoupila do tanečního sálu, jako by mě pohltilo samo nebe. Hudba, kterou jsem slýchávala venku na náměst,í se s tímto nemohla rovnat. Měla jsem na sobě krásné šaty v barvě půlnoční modři se stříbrnými hvězdami, kterými byla posetá celá vrstvená sukně. Od pasu mi sukně spadala volně dolů až k mramorové podlaze zámku. Šaty bez ramínek či rukávů dokonale zdůrazňovaly mé křivky. Vlasy mi Lina spletla do vysokého drdolu, který mi obepínal diadém jakoby snesený z noční oblohy. Na něm bylo usazeno deset hvězd. Nevím proč, ale Lina mi nasadila na obličej masku. Nezakrývala sice celý obličej, ale oči ano. Chtěla jsem si je obtáhnou černou linkou a nanést na ně nehoráznou vrstvu půlnočních stínů. Alespoň rty jsem si mohla obtáhnou tmavě červenou rtěnkou. Rozhlédla jsem se po sále s domněnkou, že by ostatní mohli mít taktéž masky. Mýlila jsem se. Až na pár dívek nikdo jiný masku neměl. V tom jsem uslyšela cinkání příboru o sklo. Tichý dav se otočil směrem ke zvuku, a tak jsem ho následovala. Po chvíli se ozval mužský hlas. „Věnujte mi prosím pozornost!“ řekl princ Cai z rodu Hameradů. Korunní princ kraje Vody. Došlo mi to hned, jak jsem na něj pohlédla. Můj pohled se však upřel na jeho tvář. Měl na ní taktéž masku. Ještě jednou jsem pohlédla na sál a spočítala kolik dívek má masku. Přesně čtrnáct. To snad nemyslí vážně! Oni si nás označili. Nás patnáct vyvolených. Nás patnáct, co se účastní Obřadu noci. Vztek ve mně vřel jako voda ve vařícím kotly. Přiměla jsem se však dál poslouchat prince stojícího na pódiu u stolu královské rodiny. „Jako první bych vám všem chtěl poděkovat, že jste dnes přišli na zahájení Obřadu noci.“ Pronesl to jako by nešlo o smrtelně nebezpečný obřad patnácti dívek soutěžících dívek. Obřad noci se každoročně koná po týdnu oslav Letního slunovratu. A tento rok vybrali mě. I když je odměna velice lákavá, dobrovolně bych tam nikdy nešla. Ta, co vyhraje, získá bohatství, uznání, slávu, ale to hlavní je, že jí Marwen požehná magií živlu, který si dotyčná sama vybere. Oběť je ale moc velká. Jde o to, že se vybere patnáct dívek z každého ze čtyř krajů, které jsou poslány do Lesa pro jediný účel. Zabít jednu z mnoha zrůd, které tam žijí a překročit hranici Lesa i se zvířetem jako první. Dívky se ale zabíjí i navzájem, aby se snížil počet sokyň. Každý rok to akorát skončí mnoha mrtvými. Vyhrát se daří především bojovnicím z kraje Ohně. Z našeho kraje zatím vyhrály dvě. Je ale ještě jedna cesta jak vyhrát. Dívka se vydá rovnou k Bráně, kde podstoupí Obřad bohů. Obřad bohů je psychický test navržený samotnou Marwen. Ta, co ho dokáže přežít, bude považována za nejlepší bojovnici Wratyxu. Myšlenkami jsem se opět vrátila k mluvícímu princi, jak se zdá ve správnou chvíli. „…a proto bych rád poprosil vyvolené, aby postupně přišly sem ke mně.“ Otočil se na sluhu, který už mu podával list papíru s našimi jmény. Princ začal číst jména ze seznamu. Už byl u třinácté a já se připravovala na tu chvíli. „…čtrnáctá vyvolená je Tamris Relanová.“ V tu chvíli jako by do mě uhodilo. Moje nejlepší přítelkyně je jedna z vyvolených?! Jak je tohle možné?! Nebyla jsem schopná přemýšlet, hýbat se, ani poslouchat. Moje Tamris je zde. Nemůžu tomu uvěřit. Mám co dělat abych zabránila do očí hrnoucím se slzám zlosti i smutku. „… a poslední patnáctá vyvolená je Bryxwen Wanarová.“ Sotva jsem postřehla, že řekl mé jméno. Přiměla jsem nohy k chůzi a vyšla na pódium k ostatním čtrnácti dívkám. K Tamris. Princ se mi poklonil. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem se poklonila též. Potom mávl rukou k ostatní dívkám a na to volné místo na konci jejich řady. Stopla jsem si vedle Tamris. Já jsem poznala, že cítí to samé co já. Ještě chvíli musíme být silné. „Vážení hosté, představuji vám Vyvolené tohoto roku. Prosím potlesk pro naše bojovnice! Ať vyhraje ta nejlepší, dámy. Věřím, že svůj kraj nezklamete.“ Pronesl princ a postavil se mezi ostatní. Teď jsme tady jen my. Pohlédla jsem na Tamris v neslyšném příslibu brzkého shledání. Kývla a hned si ji odvedl nějaký nápadník do víru valčíku. Po chvíli se i u mě objevil nápadník. Galantně mi nabídl ruku a opakoval ta stejná slova, jako každý. Kývla jsem a vydala se s ním do víru krásného valčíku. Ptal se mě na obvyklé otázky. Snažila jsem se působit jako dáma. Ale z jeho pohledu mi to moc nešlo. Když skončil valčík, začal waltz. Ten miluji. Někdo mě otočil. „Smím prosit o tanec, krásko?“ Zeptal se mě muž v mírném poklonu s rukou čekající na tu mou. Zcela mě zaskočil. Snad nikdy mě nikdo nenazval kráskou. Usmála jsem se a přikývla. Začal mě otáčet v rychlém tempu hudby smyčcových nástrojů. Neviděla jsem mu do tváře, jelikož měl také masku. „Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se záhadného ku podivu velmi dobrého tanečníka. „Záleží na tom?“ odpověděl mi jinou otázkou. Tuhle hru znám. Jak chce. „Mně ano.“ Jen se usmál a provedl se mnou prudkou otočku. „Jak se jmenuješ ty, záhadná krásko v masce?“ zeptal se šibalsky. Jeho oči zářily jako hvězdy na nebi. Připadá mi jako bych je už někdy viděla. „Můžeš mi říkat Krásko.“ Odpověděla jsem sladce. V odpovědi se mnou provedl další prudkou otočku. Hudba nabírala na síle a začínala vrcholit. Na konci by mě měl můj taneční chytit za pas a zvednou mě. Snad to vážně neudělá. Jako by mi četl myšlenky, se jen zasmál a pošeptal mi: „Snad jsi neměla velkou večeři, krásko.“ A v zápětí mě chytil za pas a zvedl. Dvakrát se se mnou otočil a potom mě postavil zpět jako porcelánovou panenku. Uklonil se, políbil mi ruku a pošeptal mi: „Tancoval bych s tebou do svítání krásko.“ A potom se vypařil. Jak na tohle mám sakra reagovat? Co si myslel? Měla jsem mu snad něco říct? Všechny tyto myšlenky mi vířily hlavou, jako kolotoč na velké pouti. Dokud mě nevyzval někdo jiný. Nebyl to jen „někdo“. Teď se přede mnou skláněl a nabízel mi ruku princ Cai Hamerad. S úsměvem na polovičně zakryté tváři se mě, jako pravý gentleman zeptal: „Smím prosit o tanec Bryxwen Wanarová?“ Oslovil mě celým mým jménem. Vybavilo se mi, jak takto pronesl celé Tamrisino jméno. Teď jsem si nemohla dovolit, aby na mně byl vidět můj neutuchající smutek a bolest. Nasadila jsem tedy úsměv dámy u dvora a přikývla jsem. Přijala jsem jeho ruku, která mě tiskla silně, ale ne bolestně. Druhou ruku mi položil na kříž, čímž mě k sobě přivinul těsněji. Hudba hrála sice pomalu, ale vážně. Tenhle styl tance jsem se také učila. Jeho jméno se mi, ale nechtělo vybavit. Nechala jsem se tedy vést pevným a jistým tělem prince. „Dnes večer jste oslňující, jako hvězdy na nebi Bryxwen Wanarová.“ Těmito lichotkami jistě zahrnoval každou dámu v jeho náruči. Budu hrát uchichotanou hloupou dámu, která je štěstím bez sebe, že zrovna ji si princ Cai Hamerad vybral k tanci. Je to celé jenom jedna velká přetvářka, které jsem tento rok součástí. „Jste výborný tanečník princi.“ Je to jen z půlky pravda. Ne že by byl špatný, ale výborný vážně není. Je to jen úvodní lichotka. „S Vámi se nemohu rovnat Bryxwen. A smíte mě oslovovat Cai. Žádné výsosti nebo princi. Jen Cai prosím.“ Tím se snaží získat si dámy, které těm intrikám věří. Já se však zmást nenechám. Znovu už ne…
Bára Jenčková (8.A)
Dívka v mlze
V mlhách bledých, v kraji šera, kde i řeka stéká tmou, kráčí dívka, tichá, bílá, s očima, co nepláčou.
Bosé nohy trávou zchladlé, dech se větrem rozplynul, rty má němé, slova spící, v srdci dávný žal se hnul.
Z dálky zvony zvučně bijí, měsíc hasne, svět se chvěje, ale dívka stále kráčí, za ní ticho beznaděje.
Ránu mlha sbohem dává, řeka dál svůj příběh tká, ta dívka se světlu vzdává, leč by mohla odolat.
A kdo večer k řece přijde, voda tichou píseň zná - o dívce, co kráčí mlhou, a nikdo jí nehledá...
Adéla Pilnajová (7.C)
Reálný svět v řádcích
Občas nejsem ve své kůži,
když v hlavě slyším lámat růži.
Lidem dávám najevo,
že už mizím ze všeho.
Hlavu plnou myšlenek,
v srdci klid a v duši zmatek.
Lidi se pak hloupě ptají,
co mi furt je? Proč tak mrazím?
Řekla bych jim ráda pravdu,
ale jak to skončí? Zase spadnu.
Stačí říct jen hloupou věc,
a všechno spadne jako klec.
Diví se pak proč jsem zticha,
koukaj na mě jako blecha.
Ani se jim nedivím,
v hlavě ticho a já s ním.
Všichni jsou tak dokonalí,
možná proto, že jsou jiní.
Koukám na ně ze shora,
v kruzích jako mrtvola.
Ptají se pak, co mě baví,
jak to mám říct?… Já vlastně ani nevím.
Bavilo mě číst a psát,
teď už jenom spinkám dál.
V pondělí nás v 7.b navštívila Magická fyzika, kde jsme mohli vidět pokusy všeho druhu. Například ohnivé tornádo nebo autíčko s balónkovým pohonem. Mohli jsme se zapojit i do některých pokusů a museli zapřemýšlet co a proč tak funguje. Podle zpětné vazby si to žáci užili a dozvěděli se i něco nového. Elen Chaima Němečková
Jeden den závěrečného týdne školy už tradičně pořádáme pro žáky druhého stupně den plný pohybu. Družstva i jednotlivci tříd bojují v různých sportovních disciplínách o cenné body pro svoji třídu.
Ve středu 18. 6. proběhla před družinami výstava autorských prací žáků z nejvyššího ročníku. I když je to teprve 2. ročník a víme, že máme pořád co zlepšovat, byl myslím dost povedený.
Žáci měli za úkol si sami připravit v rámci hodin VV cokoliv, co se týká kreativní tvorby. Celý koncept vychází z toho, že žáci mají v 9. třídě již dostatek zkušeností a dovedností, aby se pustili do své vlastní tvorby a aby měli možnost ostatním ukázat, co v nich je, co je baví a co všechno dokážou. Na výběr je nepřeberné množství technik od klasických - malba, kresba, grafika, plastika, přes trochu netradiční – oděvní design (šití), 3D tisk, fotografie…
Ráda bych v této nově zavedené tradici pokračovala, aby měl každý možnost se individuálně projevit a rozvíjet.
E. Slámová
Přečtete si v něm rozhovor s herečkou Kamilou Janovičovou, získáte mnoho tipů pro prázdniny, zjistíte, kde trávili v dětství nejraději prázdniny naši vyučující. Nezapomeňte si pročíst, co vše se u nás v posledních dvou měsících událo, najdete tam také reportáž z velkého úspěchu našeho Ladopisu!
Časopis najdete online ke stažení zde Ladopis - léto nebo v menu - Škola - Ladopis
Za Ladopis přejeme všem žákům, vyučujícím i ostatním zaměstnancům školy co nejkrásnější prázdniny naplněné spoustou nezapomenutelných zážitků. Budeme rádi, když se o ně pak s naší redakcí podělíte. Své náměty můžete posílat na email redakce: redakce.ladopis@gmail.com.
Budeme se těšit opět v září!
Vaše redakce Ladopisu
Ve čtvrtek 19. června jsme se vydali vlakem do Ústí nad Labem na den plný pohybu, dobrodružství a legrace na ústecké dominantě- Větruši. Naší první zastávkou byla horolezecká HUDY hala, kde jsme si každý mohl vyzkoušet, jaké je to šplhat vzhůru po barevných chytech. Někteří jsme překonali sami sebe a vylezli až nahoru. Při lezení se všichni povzbuzovali a panovala výborná nálada. Pak jsme se vydali na výšlap na Větruši, který některým dal trochu zabrat. Ale výhled z vrcholu stál za to. Tam jsme si odpočinuli, dali svačinu, nanuka a připravili se na další zážitky. Následovala návštěva Zrcadlového bludiště, kde jsme se pořádně nasmáli. Chodby byly spletité a některé odrazy všechny pěkně zmátly- někteří se dokonce potkali "sami se sebou". Ale nakonec jsme všichni našli cestu ven. Na závěr jsme sjeli dolů lanovkou, což byl pro mnohé první takový zážitek. Výhled na město z kabinky byl krásný. Domů se všichni vraceli plní dojmů a s pocitem, že zažili něco nového. Byl to skvělý den, na který budeme dlouho vzpomínat. Byl to den plný pohybu a smíchu. Vylezli jsme až nahoru a neZTRATILI se v zrcadlech. Námořníci z 2. C
Mala pevnost, Muzeum ghetta, Magdeburska kasarna a krematorium
Tereza Ponrtová z 8.B zazàřila v soutěži Puškinuv památnik i v republikovém finále a získala Mimořádné ocenění👏 velká gratulace a poděkování za vynikající reprezentaci školy!
Ahoj, my 9.A máme za sebou další výlet, osobně bych mu určitě dala název “Pevnost Boyard - helfenburská edice”. Nebojte se ,hned vám povím proč. Už hned po příjezdu to pro nás byla bojovka. Hned co jsme rozložili stany, šlo se na lov suchých klád a ke studánce pro vodu. Dolů se šlo hezky, do kopce už to samozřejmě taková sranda nebyla, alespoň jsme si pořádně rozehřáli svaly - to se nám hodilo na následující soutěž, plnou her a nejrůznějších výzev. Například jsme si mohli zkusit střílet z luku , nebo pro svůj tým získat co nejvíce skleněnek jenom za pomoci čínských hůlek.
Úkol zněl jasně, získat všech sedm klíčů a otevřít tak truhlu plnou Cepllarů (větší zlatá mince s podobiznou paní učitelky) a menšího překvapení v podobě středověké hostiny, kde špunty a kosti létaly vzduchem (vše EKO, nebojte). Po návratu do základního tábora si odvážní mohli zkusit slaňování po skále a že odvážných spidermanů bylo hodně. To jsme ještě netušili, že zlatý hřeb večera nás teprve čeká…Jakmile slunce vystřídal měsíc s černočernou tmou vypravili jsme se prozkoumat Helfenburg za tmy a to byla pecka, všichni jsme měli trošku nahnáno, ale za ty zážitky to opravdu stálo a vzpomínat na to budeme hoodně dlouho…Potom se zalezlo do stanů a šlo se rychle spát. 2. den jsme museli vše sbalit a uklidit. Kolem 10. hodiny jsme vyrazili směrem k vesnici Ostré, kde byla zastávka na oběd. Favorit nebyl nikdo jiný než řízek s hranolkami v kombinaci s vychlazenou Kofolou. Když jsme načerpali energii vyrazilo se na vlak,ten nebyl úplně za rohem, ale až v Úštěku. Na náměstí se někteří osvěžili ledovou tříští nebo nanuky a pokračovalo se v cestě na vlakové nádraží,kam jsme došli opravdu za chvilku. Náš výlet jsme zakončili na horním nádraží v Litoměřicích pořádným poděkováním paní učitelce a třem organizátorům panu Schejbalovi, Fouknerovi a panu Ludvíkovi, co se na uskutečnění výletu podíleli a kvůli nám se převlékli třeba za otce Fura , kata nebo hradní strážce.
Nela Špaková
Třída 7.B dorazila do prvního kempu Rákosí ve Zruči nad Sázavou, kde zahájila svůj vodácký kurz. Cesta proběhla bez problémů, jen po příjezdu všechny překvapil krátký déšť. Naštěstí se počasí brzy umoudřilo, vyšlo slunce a program mohl začít naplno.Žáci si nejprve postavili stany a zabydleli se v kempu. Poté přišel čas na první kontakt s vodou. Pod vedením zkušených instruktorů si vyzkoušeli základy pádlování a ovládání lodí. Někteří prokázali vodácký talent hned od začátku, jiní se s lodí teprve seznamovali, ale všichni se zapojili s nadšením a dobrou náladou.
Matěj Sládek z 9.B reprezentoval naši školu jako vítěz Ústeckého kraje v celostátním kole matematické soutěže Pangea, které proběhlo 9. 6. v Praze. V konkurenci 81 nejlepších žáků z celé republiky obsadil hezké 28.místo. Odměnou a zároveň i motivací bylo kromě jiného také setkání a beseda s Kvízovou dámou Dagmar Jandovou, Vladimírem Kořenem ze Zázraků přírody, matematikem Karlem Janečkem, archeologem Miroslavem Bártou a letcem Martinem Šonkou. Gratulujeme...
V úterý ráno vyrazily třídy 7.A a 7.C na společný výlet na hrad Hazmburk. Ráno jsme se všichni sešli na horním nádraží a vyrazili vlakem směr Slatina pod Hazmburkem. Počasí nám přálo, slunce svítilo, cesta jako z pohádky a nálada výborná.
Naším cílem nebylo jen dostat se na vrchol kopce, ale hlavně si užít společný čas. Dvě věže hradu - Bílá a Černá, nás už z dálky vítaly. Ze Slatiny následoval výšlap na hrad, který měl prověřit kondici všech účastníků. Nic nás nerozhodilo, a proto jsme vyrazili do vysokého kopce, cestou mezi poli. Na vrcholu jsme se pokochali krásným výhledem z Bílé věže do krajiny a paní učitelky nám řekly pár zajímavostí o historii hradu, mapách, vyvřelých horninách a katastrofě, která postihla okolí hradu při sesuvu půdy. Nakonec nesměla chybět odměna, oheň a buřty = nejlepší volba! Každý si mohl opéct buřtík a užít si společné chvíle v krásné přírodě. Po pěkném dni a dlouhé cestě dolů z kopce, jsme se vrátili zpět vlakem z Libochovic.
Dnešní den jsme si všichni užili, výlet se nám vydařil a všichni se vrátili živí :)
Adéla Pilnajová a Kateřina Gerstbergerová (7.C)
Jeee, to byl prima výlet vlakem do Ploskovic !
Krásnou přírodou, polní cestou jsme se rychle dostali od vlakové zastávky přes park do zámku.
Zde nás čekala již herecká skupina s představením pohádky.
" Čertův poklad " se odehrával v nádherných prostorách zámku i jeho sklepení. Děti se dostaly díky ději pohádky stylově do minulosti. Sledovaly interiér zámku, kostýmy herců, poslouchaly slovo mluvené i hudbu. Po víc než hodině se přenesly z děje pohádky do reálné zámecké zahrady. Zde obdivovaly hlavně pávy, které si prohlédly opravdu velmi zblízka. Po dobré svačině se trochu vyběhaly kolem zámeckého rybníčku a jely zpět do školy opět vlakem. I to se dětem moc líbilo, protože všude jezdí autem nebo autobusem.
Takže parádní pohodový školní výlet.
V pátek 6. června 2025 se třída 6.B zúčastnila přírodovědné exkurze s názvem Městem teče řeka, která se konala v okolí řeky Labe. Během tohoto pestrého programu se žáci dozvěděli mnoho zajímavostí o ekologii vodních toků, o místní flóře a fauně a také o významu řeky pro městské prostředí.Děti si prakticky vyzkoušely poznávání bezobratlých živočichů, které samy lovily pomocí síťek a misek. S nadšením zkoumaly drobné obyvatele říčního dna, učily se je určovat a diskutovaly o tom, co jejich výskyt vypovídá o kvalitě vody.Součástí exkurze byla i prohlídka zdymadla a rybího přechodu. Žáci se tak seznámili s tím, jak funguje říční doprava a jak jsou ryby schopné překonávat překážky na své cestě tokem řeky.Děti se vrátily zpět trochu špinavé – s bahnem na botách a rukama od vody, ale s úsměvem na tváři, plné nových zážitků a vědomostí.
Námořníky z 2. C práce v kuchyni baví a zároveň je učí samostatnosti a pečlivosti. Při kuchyňských aktivitách se nejen bavíme, ale také rozvíjíme důležité pracovní návyky- plánování, týmovou spolupráci a organizaci času. A právě pečení jablečných muffinů byla ideální příležitost, jak spojit učení do života s matematikou. Vsichni jsme se shodli na tom, že pečení a ani učení nemusí být mučení.
Powered by aSc EduPage