3
Novinky
6.A - Muhu 3.den
Třeťáci z céčka zakotvili na noc ve škole
aneb naše škola= náš přístav
Námořníci ze 3.C v pátek 19. 9. vypluli na dlaší společnou výpravu s přespávačkou ve škole. Protože už za týden slavíme svátek sv. Václava, v areálu školy jsme měli připravenou fáborkovanou, díky které jsme si zopakovali vědomosti o patronovi naší země. Úkoly jsme plnili ve skupinách, takže místo "každý sám za sebe" platilo "spolu to dáme!" A dali to všcihni. Díky krásnému počasí jsme si mohli užít hry na hřišti až do večera. Fotbal i vybíjená nám ukázaly, že když jde o sport, jsme nejen námořníci, ale i pořádní střelci a uhejbáci. Pak už nás čekalo přesunutí do školy, kde jsme si nachystali pelíšky. K večeři jsme si pochutnali na dobrotách od maminek, i pizza byla. Kdo měl ještě sílu, mohl si před spaním opět vyzkoušet naši skvělou horolezeckou stěnu. No a než jsme večer úplně padli unávou, pustili jsme si animák. Ráno u snídaně jsme se všichni shodli na tom, že tenhle společný čas je k nezaplacení. Přespávačku jsme si moc užili, kolektiv zase více stmelili, hádky nechali někde v moři a uvědomili si, že jsme prostě parta správná- ať už na souši, na vodě, nebo ve škole. Námořníci ze 3. C s paní učitelkou Zuzkou11
6.A - Muhu 2. den
6
6.A přjíjezd na Muhu
8
Naši prapředci Lucy a Selam - 8.AC v Národním muzeu
1Žáci osmých tříd se vydali do Národního muzea, kde jsou na dva měsíce zapůjčeny dva vzácné exponáty kosterních pozůstatky našich prapředků rodu australopithecus, jak vědci zkráceně vysvětlují "přechod mezi námi a šimpanzem". Mimochodem, v Evropě jsou úplně poprvé. Lucy a Selam, jak jsou obě nazývány, dala za pomoci antropologů tvář významná francouzská sochařka, která pracovala i na zpodobnění jiných rodů pravěkých lidí. Můžeme tak vidět, jak asi vypadali lidé, kteří žili na našem území v pravěku - například v Bylanech, Předmostí u Přerova nebo v Koněpruských jeskyních. Jistě je zajímavé vidět, jak se člověk neustále mění a vyvíjí. Bohužel focení těch nejvzácnějších exponátů bylo zakázáno, pokud je tedy chcete vidět na vlastní oči, máte čas do 23.10.
Lucie Hrdinová, Jitka Housková
Muzeum hudby, korunovační klenoty
Třídy 4.B a 4.C byly ve čtvrtek v Praze. Procházka Prahou vedla od Rudolfina, přes Karlův most až do Muzea hudby. Tam si děti vyzkoušely různé hudební nástroje a poslechly si zajímavé hudební ukázky. Dokonce jsme viděli Mozartův klavír. Na Pražském hradě jsme pak obdivovali vzácné korunovační klenoty.
8
Výlet na Pražský hrad
17. září vyrazila 5.A a 5.B na výlet na Pražský hrad🏰. Naším hlavním cílem bylo prohlédnout si vystavené korunovační klenoty. Kromě toho jsme stihli prohlídku areálu hradu včetně katedrály sv. Víta.
Od bazénu až ke slepicím
Námořníci z 3. C ani po plavání nezahálí- cestou z bazénu poznávali a pojmenovávali dopravní značky. A že jich je! Po cestě přijali milé pozvání jednoho ze svých spolužáků k návštěvě jeho malého hospodářství, kterým teď opravdu žije. A to byla teprv plavba za poznáním. Viděli jsme slepice, dokonce i japonské, které by se snad neztratily ani na výstavě. Dále pak andulky a agamu, která si zrovna dávala šváby k obědu. Všechna zvířata si mohli i pochovat a nakrmit. To, co dnes námořníci viděli a zažili, využijí i v prvouce- od značek až po péči o domácí zvířata (slepice). Taková značka "Pozor, slepice na cestě" se zatím do učebnic nedostala, ale kdo ví, třeba jednou. Tímto Marečkovi za pozvání moc děkujeme. Námořnící z 3. C
5
KRÁSNÝ START se povedl 1. A
Prvňáčci na akci BEZPEČNÁ CESTA DO ŠKOLY
Dnes se naši nejmenší žáci - prvňáčci, zúčastnili akce "Bezpečná cesta do školy", která proběhla na dopravním hřišti v Litoměřicích.Policisté, hasiči a záchranáři dětem předvedli ukázky z jejich práce. Mohli si vyzkoušet vybavení, prozkoumat vozidla, spustit sirény a na jednom ze stanovišť s velkou radostí pohladit zvířátka.Dopolední program si moc užili, odnesli si hezké zážitky a také další vědomosti o tom, jak se chovat bezpečně.Děkujeme městu Litoměřice za krásný program. Těšíme se na další akce, prvňáčci z Ladovky
25
Adaptační výlet 6. B plný her a zábavy.
15
Ladovka běhá pro dobrou věc
V neděli 7.9.2025 se uskutečnil již 8.ročník akce "Běžíme pro náhradní rodiny", které se zúčastnilo více jak 250 běžců. Také žáci z Ladovky se nejen zúčastnili, ale někteří obsadili i místa "na bedně". V kategorii mladších dětí se na 1. místě umístil Filip Dorňák (3.B), v kategorii starších brali 1. místo Šimon Pištora (8.B) a 3. místo David Hrdina (6.B). Umístění určitě zahřála sportovní srdíčka, ale hlavní motivací bylo zúčastnit se a přispět na dobrou věc.
Zahájení nového školního roku
33
NOVĚ NA NAŠÍ ŠKOLE: zkoušky z angličtiny Cambridge
Rozloučení s deváťáky
19
8.C relaxovala u Kamencového jezera
Ve čtvrtek 25. června se 8.C vydala na výpravu ke Kamencovému jezeru do Chomutova.
Po příjezdu jsme jako první zamířili na hlavní molo, odkud byl nádherný výhled na celou hladinu. Někteří se rovnou vrhli do vody, jiní šli prozkoumat jezero z jiné perspektivy. Po několika koupačkách jsme si zapůjčili šlapadla a vyrazili na další výpravu, ale tentokrát na vodě. Samozřejmě nesmělo chybět jídlo či něco na zchlazení, a tak si mnozí koupili něco na mlsání. Velká většina třídy si poté povídala pod stromem u hlavního mola a čekala na povel od paní učitelky, kdy vyrazíme na nádraží.
Výlet si 8.C velice užila. Takže ať už přijedete s rodinou, přáteli nebo jen na odpočinek, Kamencové jezero je opravdu nádherné místo, kde můžete najít chvíli pro sebe.
Viktorie Vančová, 8.C
8
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ
Školní rok finišuje, doháníme poslední resty… a nesmíme zapomenout vyhlásit výsledky literární soutěže, kterou kabinet českého jazyka pro žáky 2. stupně vyhlásil v dubnu.
Soutěžilo se v kategoriích próza a poezie. Pro představu našim čtenářům přikládáme nejzdařilejší práce a našim skvělým spisovatelkám blahopřejeme k povedené tvorbě. Jen tak dál.
-
místo v kategorii próza obsadila Nina Rebejová (žákyně 7. B)
-
místo v kategorii poezie obsadila Barbora Jenčková (žákyně 8.A)
-
místo v kategorii poezie získala Adéla Pilnajová (žákyně 7.C)
Nina Rebejová (7.B)Pod maskou
Když jsem vstoupila do tanečního sálu, jako by mě pohltilo samo nebe. Hudba, kterou jsem slýchávala venku na náměst,í se s tímto nemohla rovnat. Měla jsem na sobě krásné šaty v barvě půlnoční modři se stříbrnými hvězdami, kterými byla posetá celá vrstvená sukně. Od pasu mi sukně spadala volně dolů až k mramorové podlaze zámku. Šaty bez ramínek či rukávů dokonale zdůrazňovaly mé křivky. Vlasy mi Lina spletla do vysokého drdolu, který mi obepínal diadém jakoby snesený z noční oblohy. Na něm bylo usazeno deset hvězd. Nevím proč, ale Lina mi nasadila na obličej masku. Nezakrývala sice celý obličej, ale oči ano. Chtěla jsem si je obtáhnou černou linkou a nanést na ně nehoráznou vrstvu půlnočních stínů. Alespoň rty jsem si mohla obtáhnou tmavě červenou rtěnkou. Rozhlédla jsem se po sále s domněnkou, že by ostatní mohli mít taktéž masky. Mýlila jsem se. Až na pár dívek nikdo jiný masku neměl. V tom jsem uslyšela cinkání příboru o sklo. Tichý dav se otočil směrem ke zvuku, a tak jsem ho následovala. Po chvíli se ozval mužský hlas. „Věnujte mi prosím pozornost!“ řekl princ Cai z rodu Hameradů. Korunní princ kraje Vody. Došlo mi to hned, jak jsem na něj pohlédla. Můj pohled se však upřel na jeho tvář. Měl na ní taktéž masku. Ještě jednou jsem pohlédla na sál a spočítala kolik dívek má masku. Přesně čtrnáct. To snad nemyslí vážně! Oni si nás označili. Nás patnáct vyvolených. Nás patnáct, co se účastní Obřadu noci. Vztek ve mně vřel jako voda ve vařícím kotly. Přiměla jsem se však dál poslouchat prince stojícího na pódiu u stolu královské rodiny. „Jako první bych vám všem chtěl poděkovat, že jste dnes přišli na zahájení Obřadu noci.“ Pronesl to jako by nešlo o smrtelně nebezpečný obřad patnácti dívek soutěžících dívek. Obřad noci se každoročně koná po týdnu oslav Letního slunovratu. A tento rok vybrali mě. I když je odměna velice lákavá, dobrovolně bych tam nikdy nešla. Ta, co vyhraje, získá bohatství, uznání, slávu, ale to hlavní je, že jí Marwen požehná magií živlu, který si dotyčná sama vybere. Oběť je ale moc velká. Jde o to, že se vybere patnáct dívek z každého ze čtyř krajů, které jsou poslány do Lesa pro jediný účel. Zabít jednu z mnoha zrůd, které tam žijí a překročit hranici Lesa i se zvířetem jako první. Dívky se ale zabíjí i navzájem, aby se snížil počet sokyň. Každý rok to akorát skončí mnoha mrtvými. Vyhrát se daří především bojovnicím z kraje Ohně. Z našeho kraje zatím vyhrály dvě. Je ale ještě jedna cesta jak vyhrát. Dívka se vydá rovnou k Bráně, kde podstoupí Obřad bohů. Obřad bohů je psychický test navržený samotnou Marwen. Ta, co ho dokáže přežít, bude považována za nejlepší bojovnici Wratyxu. Myšlenkami jsem se opět vrátila k mluvícímu princi, jak se zdá ve správnou chvíli. „…a proto bych rád poprosil vyvolené, aby postupně přišly sem ke mně.“ Otočil se na sluhu, který už mu podával list papíru s našimi jmény. Princ začal číst jména ze seznamu. Už byl u třinácté a já se připravovala na tu chvíli. „…čtrnáctá vyvolená je Tamris Relanová.“ V tu chvíli jako by do mě uhodilo. Moje nejlepší přítelkyně je jedna z vyvolených?! Jak je tohle možné?! Nebyla jsem schopná přemýšlet, hýbat se, ani poslouchat. Moje Tamris je zde. Nemůžu tomu uvěřit. Mám co dělat abych zabránila do očí hrnoucím se slzám zlosti i smutku. „… a poslední patnáctá vyvolená je Bryxwen Wanarová.“ Sotva jsem postřehla, že řekl mé jméno. Přiměla jsem nohy k chůzi a vyšla na pódium k ostatním čtrnácti dívkám. K Tamris. Princ se mi poklonil. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem se poklonila též. Potom mávl rukou k ostatní dívkám a na to volné místo na konci jejich řady. Stopla jsem si vedle Tamris. Já jsem poznala, že cítí to samé co já. Ještě chvíli musíme být silné. „Vážení hosté, představuji vám Vyvolené tohoto roku. Prosím potlesk pro naše bojovnice! Ať vyhraje ta nejlepší, dámy. Věřím, že svůj kraj nezklamete.“ Pronesl princ a postavil se mezi ostatní. Teď jsme tady jen my. Pohlédla jsem na Tamris v neslyšném příslibu brzkého shledání. Kývla a hned si ji odvedl nějaký nápadník do víru valčíku. Po chvíli se i u mě objevil nápadník. Galantně mi nabídl ruku a opakoval ta stejná slova, jako každý. Kývla jsem a vydala se s ním do víru krásného valčíku. Ptal se mě na obvyklé otázky. Snažila jsem se působit jako dáma. Ale z jeho pohledu mi to moc nešlo. Když skončil valčík, začal waltz. Ten miluji. Někdo mě otočil. „Smím prosit o tanec, krásko?“ Zeptal se mě muž v mírném poklonu s rukou čekající na tu mou. Zcela mě zaskočil. Snad nikdy mě nikdo nenazval kráskou. Usmála jsem se a přikývla. Začal mě otáčet v rychlém tempu hudby smyčcových nástrojů. Neviděla jsem mu do tváře, jelikož měl také masku. „Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se záhadného ku podivu velmi dobrého tanečníka. „Záleží na tom?“ odpověděl mi jinou otázkou. Tuhle hru znám. Jak chce. „Mně ano.“ Jen se usmál a provedl se mnou prudkou otočku. „Jak se jmenuješ ty, záhadná krásko v masce?“ zeptal se šibalsky. Jeho oči zářily jako hvězdy na nebi. Připadá mi jako bych je už někdy viděla. „Můžeš mi říkat Krásko.“ Odpověděla jsem sladce. V odpovědi se mnou provedl další prudkou otočku. Hudba nabírala na síle a začínala vrcholit. Na konci by mě měl můj taneční chytit za pas a zvednou mě. Snad to vážně neudělá. Jako by mi četl myšlenky, se jen zasmál a pošeptal mi: „Snad jsi neměla velkou večeři, krásko.“ A v zápětí mě chytil za pas a zvedl. Dvakrát se se mnou otočil a potom mě postavil zpět jako porcelánovou panenku. Uklonil se, políbil mi ruku a pošeptal mi: „Tancoval bych s tebou do svítání krásko.“ A potom se vypařil. Jak na tohle mám sakra reagovat? Co si myslel? Měla jsem mu snad něco říct? Všechny tyto myšlenky mi vířily hlavou, jako kolotoč na velké pouti. Dokud mě nevyzval někdo jiný. Nebyl to jen „někdo“. Teď se přede mnou skláněl a nabízel mi ruku princ Cai Hamerad. S úsměvem na polovičně zakryté tváři se mě, jako pravý gentleman zeptal: „Smím prosit o tanec Bryxwen Wanarová?“ Oslovil mě celým mým jménem. Vybavilo se mi, jak takto pronesl celé Tamrisino jméno. Teď jsem si nemohla dovolit, aby na mně byl vidět můj neutuchající smutek a bolest. Nasadila jsem tedy úsměv dámy u dvora a přikývla jsem. Přijala jsem jeho ruku, která mě tiskla silně, ale ne bolestně. Druhou ruku mi položil na kříž, čímž mě k sobě přivinul těsněji. Hudba hrála sice pomalu, ale vážně. Tenhle styl tance jsem se také učila. Jeho jméno se mi, ale nechtělo vybavit. Nechala jsem se tedy vést pevným a jistým tělem prince. „Dnes večer jste oslňující, jako hvězdy na nebi Bryxwen Wanarová.“ Těmito lichotkami jistě zahrnoval každou dámu v jeho náruči. Budu hrát uchichotanou hloupou dámu, která je štěstím bez sebe, že zrovna ji si princ Cai Hamerad vybral k tanci. Je to celé jenom jedna velká přetvářka, které jsem tento rok součástí. „Jste výborný tanečník princi.“ Je to jen z půlky pravda. Ne že by byl špatný, ale výborný vážně není. Je to jen úvodní lichotka. „S Vámi se nemohu rovnat Bryxwen. A smíte mě oslovovat Cai. Žádné výsosti nebo princi. Jen Cai prosím.“ Tím se snaží získat si dámy, které těm intrikám věří. Já se však zmást nenechám. Znovu už ne…
Bára Jenčková (8.A)
Dívka v mlze
V mlhách bledých, v kraji šera, kde i řeka stéká tmou, kráčí dívka, tichá, bílá, s očima, co nepláčou.
Bosé nohy trávou zchladlé, dech se větrem rozplynul, rty má němé, slova spící, v srdci dávný žal se hnul.
Z dálky zvony zvučně bijí, měsíc hasne, svět se chvěje, ale dívka stále kráčí, za ní ticho beznaděje.
Ránu mlha sbohem dává, řeka dál svůj příběh tká, ta dívka se světlu vzdává, leč by mohla odolat.
A kdo večer k řece přijde, voda tichou píseň zná - o dívce, co kráčí mlhou, a nikdo jí nehledá...
Adéla Pilnajová (7.C)
Reálný svět v řádcích
Občas nejsem ve své kůži,
když v hlavě slyším lámat růži.
Lidem dávám najevo,
že už mizím ze všeho.
Hlavu plnou myšlenek,
v srdci klid a v duši zmatek.
Lidi se pak hloupě ptají,
co mi furt je? Proč tak mrazím?
Řekla bych jim ráda pravdu,
ale jak to skončí? Zase spadnu.
Stačí říct jen hloupou věc,
a všechno spadne jako klec.
Diví se pak proč jsem zticha,
koukaj na mě jako blecha.
Ani se jim nedivím,
v hlavě ticho a já s ním.
Všichni jsou tak dokonalí,
možná proto, že jsou jiní.
Koukám na ně ze shora,
v kruzích jako mrtvola.
Ptají se pak, co mě baví,
jak to mám říct?… Já vlastně ani nevím.
Bavilo mě číst a psát,
teď už jenom spinkám dál.
-
Magická fyzika
V pondělí nás v 7.b navštívila Magická fyzika, kde jsme mohli vidět pokusy všeho druhu. Například ohnivé tornádo nebo autíčko s balónkovým pohonem. Mohli jsme se zapojit i do některých pokusů a museli zapřemýšlet co a proč tak funguje. Podle zpětné vazby si to žáci užili a dozvěděli se i něco nového. Elen Chaima Němečková
1
Sportovní den
Jeden den závěrečného týdne školy už tradičně pořádáme pro žáky druhého stupně den plný pohybu. Družstva i jednotlivci tříd bojují v různých sportovních disciplínách o cenné body pro svoji třídu.
7
Výstava závěrečných prací žáků 9. tříd
Ve středu 18. 6. proběhla před družinami výstava autorských prací žáků z nejvyššího ročníku. I když je to teprve 2. ročník a víme, že máme pořád co zlepšovat, byl myslím dost povedený.
Žáci měli za úkol si sami připravit v rámci hodin VV cokoliv, co se týká kreativní tvorby. Celý koncept vychází z toho, že žáci mají v 9. třídě již dostatek zkušeností a dovedností, aby se pustili do své vlastní tvorby a aby měli možnost ostatním ukázat, co v nich je, co je baví a co všechno dokážou. Na výběr je nepřeberné množství technik od klasických - malba, kresba, grafika, plastika, přes trochu netradiční – oděvní design (šití), 3D tisk, fotografie…
Ráda bych v této nově zavedené tradici pokračovala, aby měl každý možnost se individuálně projevit a rozvíjet.
E. Slámová
2