V naší školní družině jsme se na jeden den proměnili v malé cestovatele a vydali se na dobrodružnou Cestu kolem světa. Děti si připravily své cestovní pasy, sbalily pomyslné kufry a vydaly se za dobrodružstvím.
Na školním hřišti na ně čekalo celkem čtrnáct zemí se slečnami praktikantkami z pedagogické školy. V každé zemi byl připraven úkol, prostřednictvím kterého se mohly dozvědět něco zajímavého o tamní kultuře, tradicích, přírodě nebo známých osobnostech.
A tak se cestovalo…například ve Francii se z dětí stali malí stavitelé a pokoušeli se postavit vlastní Eiffelovu věž. V Itálii zase museli prokázat pořádnou dávku rovnováhy – čekal je totiž transport pizzy, kterou nesli na hlavě. V Egyptě jsme se přenesli do dob faraonů.
V Anglii nastal čas na tradiční „čaj o páté“. Úkol byl ovšem velmi důležitý – připravit čaj tak, aby mohl být servírován samotné královně! Cesta pokračovala až do Japonska, kde si děti vyzkoušely stolování s hůlkami, a do Číny, kde na ně čekal čínský drak. V Indii si na chvíli odpočinuly při józe a v Keni se vydaly na dobrodružné safari.
Nezapomněli jsme ani na vzdálenou Austrálii a její klokany nebo Kanadu, kde nás provázel jeden z jejích nejznámějších symbolů – javorový list. V Nizozemí jsme se věnovali květinám, především tulipánům.
Při návštěvě Brazílie samozřejmě nemohl chybět fotbal a připomněli jsme si jména slavných brazilských fotbalistů, jako jsou Pelé, Ronaldo, Ronaldinho nebo Zico. V USA nás čekala Socha Svobody a v Řecku jsme se inspirovali antickými chrámy. A možná jsme si odtud odnesli i užitečné řecké „siga-siga“ – pomalu, pomalu. Někdy totiž není potřeba nikam spěchat.
Za splněné úkoly získávali naši cestovatelé potvrzení do svých cestovních pasů. Cílem však nebylo za každou cenu navštívit všechny země a zaplnit celý pas. Cestovat můžeme i příští rok. Chtěli jsme, aby děti především objevovaly, dozvěděly se něco nového, vyzkoušely si něco, co třeba ještě nikdy nedělaly, a užily si společné odpoledne.
A možná ještě důležitější bylo něco jiného – dát dětem z různých oddělení příležitost, aby se při společném putování potkaly, pomáhaly si a poznaly nové kamarády.
Protože nakonec není nejdůležitější, kolik zemí člověk procestuje ani kolik razítek má ve svém pasu. Důležité jsou zážitky, které si z cesty odnese, a lidé, které na ní potká.
A přesně o tom byla naše „Cesta kolem světa“.